Pučinka

Máme dva kotěcí chlapečky a 8 letou krásnou dlouhosrstou kříženku Britky a Sibiřky jménem Pučinka.
O kluky se bojím. Neustále, když jsou na zahradě, se je snažím mít pod dohledem. O Pučinku jsem se nebála nikdy. Zkušená mazačka, která zná okolí mnohem lépe než já. Chodí si na své výlety a vždycky se spolehlivě vrací. Má takovou trochu autistickou, celkem plachou povahu, ale je to hrozně hodná kočička.
No a najednou se nevrátila. Byla to sobota. Hledala jsem, volala - nic.
Dobře, nebylo by to úplně poprvé, ona v noci určitě přijde.
Nepřišla. To už jsem byla na nervy. Jako opravdu hodně.
Celou neděli jsem přemýšlela co se mohlo stát. Den před zmizením byla na veterině. Přeočkování, odčervení, ostříhání pozimních dredů, dostala na krk nové Foresto. I když ani nepípla nadšená rozhodně nebyla.
Že by se urazila a odkráčela hledat lepší domov?
Večer už jsem nevydržela a zaregistrovala na Detektiva. Bylo to šup šup i s krásnými letáky, které jsme ještě v noci roznesli.
Nic se nedělo a já si představovala ty nejpříšernější scénáře.
Když nebyla doma 3.noc a do toho se ochladilo a začalo i sněžit, myslela jsem opravdu na nejhorší.......
A najednou prostě byla. Z ničeho nic seděla uprostřed pokoje se svým flegmatickým britským výrazem.
Ani nevypadala hladově, jen hrozně smrděla a zjistili jsme, že má průjem - kdo ví, co kde sežrala. Snad nebudou nějaké větší následky.
Prostě si asi udělala dobrodružství, nebo se potřebovala přesvědčit, že je doma nejlíp.
Psí detektiv mi ohromě pomohl. I když ne přímo s nalezením, tak je to prostě šance. Šance, že vůbec něco můžete udělat. Povzbudí vás i příběhy z dobrým koncem a velmi užitečné jsou i letáčky.