Překrásný den všem na Psím detektivovi!!!
Tak se nám náš Matýsek (dávno již oplakaný) konečně vrátil domů! Jak jsem už psala, ztratil se v den, kdy jsme se přestěhovali, tedy na místě, kde to vůbec neznal. Celé dny jsem ho hledala, volala, ale nic. Doufali jsme, že je třeba u někoho doma, je totiž velmi přítulný. Dělali jsme co se dalo, mj. jsme dali ohlášení právě na Psího detektiva, obvolávali jsme útulky, psali do poraden,...ale vše marné. Po Matýskovi jako by se slehla zem. Asi netřeba psát, jak nás ta nejistota tížila a jak těžko nám bylo u srdce. Dny se míjely ale nic. A až dnes večer, tedy 23. den po Matýskově ztracení se nám ozvala jakási paní na popud našeho letáčku, že prý čeká na nádraží asi 3 km od naší vesnice a lísá se tam k ní nějaký bílo mourovatý kocourek, velmi mazlivý, že by to prý mohl být ten náš. Ihned jsme se tam rozjeli a také že ano! Byl to náš Matýsek, který se na nás ihned nadšeně vrhl, vykulený, vyhladovělý, trochu pohublý, ale očividně mooc šťastný. Paní (mimochodem velmi ochotná, byla rozhodnutá zmeškat vlak jen aby se nám dovolala) nám povídala, že prý viděla kocourka u popelnic, což asi také byl zdroj jeho třítýdenní obživy...ale my mu to teď pořádně vynahradíme! Už spořádal tři kapsičky a vyhřívá se u kamen :).
Moc tímto děkuji Psímu detektivovi za ochotu a sdílení, kéž by bylo více takových šťastných konců!!!
A vy, kteří také úzkostlivě očekáváte "ty vaše", nezoufejte a doufejte, vidíte, že i po delším čase je ještě naděje...
