Dobrý den, děkujeme za sdílení našeho ztraceného kocourka. Skutečně mě velmi příjemně překvapilo, kolik lidí je ochotných v nouzi pomoct při pátrání po ztraceném zvířeti. Náš kocour běžně chodí před den ven, ale většinou bývá v doslechu a v pravidelných intervalech se ukáže a jde domů na svačinu nebo jen zamňouká pod oknem na moje zavolání, že ještě nejde domů. Bohužel netušíme, kde všude se toulá po nocích, ale ráno bývá doma na snídani. V neděli jsme ho odpoledne viděli naposledy. Když ráno nepřišel, bylo nám to divné, ale příliš velkou pozornost jsme tomu nevěnovali, to už tu bylo. Večer v pondělí už jsme byli znepokojeni, já už viděla ty nejhorší scénáře a když v úterý ráno nepřišel na zavolání, už jsem ho viděla přejetého u silnice. Začalo velké pátrání, tisk letáků, oslovení Psího detektiva, sdílení informace o hledání a 20km nachozených. Největší hrůzu jsem měla z toho, že v devátém měsíci těhotenství z toho stresu odjedu do porodnice a kocourka už nikdo nenajde. Když manžel jezdil po ulicích vyvěšovat letáky a já se vydávala na další pátrací výpravu, najednou jsem zaslechla mňoukání. Kocour byl celou dobu na půdě, na kterou jsme se sice několikrát koukali a kocour volali, ale ten se nějak nechtěl ozvat - až po dvou dnech. Plakáty jsme tedy radostně strhali, hladové zvíře nakrmili a teď jsme zase všichni pohromadě.
