Náš příběh začal úprkem za zajícem, kdy se mi naše Jackie vytrhla z ruky a mazala ho honit. Mám ji pouze krátkou dobu z útulku a tudíž můj šarm nestačil na odvolání zvířete. Já a celá naše rodina si ale na pejska rychle zvykla a musím říct, že ta nejistota a představa, že se někde zamotala nebo ještě hůř, nás opravdu velice tížila a musím říct, že i psychicky velice trýznila. Snažili jsme se co nejvíce informovat naše okolí pomocí elektronických nástrojů i vylepováním plakátů na místa, kde jsme si mysleli, že by se mohla rámcově pohybovat. Musím nicméně přiznat, že ačkoliv uděláte vše, co považujete za maximum, tak stejně to nikdy není dost, když vaše milovaná bytost je v nedohlednu... A dneska dopoledne rána z čistého nebe, obdržel jsem telefonát od místních, že k nim dorazili lidé, kteří našli v lese pejska a mohl by to být ten náš. Všeho jsem nechal a mazal na místo setkání a světe div se, byla to ona. NIkdy předtím jsem neviděl takto "plakat" pejska štěstím. Jsem statný jedinec, ale byl jsem na tom úplně stejně jako ona a slza ukápla, bylo to fantastické shledání se vším všudy, nádhera. Musím velice poděkovat nálezcům, byl to pár hodných lidí, kteří se rozhodli jít na houby a místo toho našli naší "holčičku" zamotanou v lese do vodítka. Odvázali ji a nechali se vést... Děkuji jim ještě jedou touto cestou, byli zkrátka super a jsou jasným důkazem toho, že lidé nejsou ke svému okolí lhostejní a dokážou se obětovat, velká poklona. Vděčný pejskař, David Pokorný.
