Navečer jsme dostali zprávu od pána, který bydlí kousek od místa, kde se Freya ztratila, že slyšeli něco zakňučet a zavýt v polích. Když jsme tam vyrazili, nikde nic. Tak jsme se rozhodli se na místo vrátit v noci, až bude víc klidu. Volali jsme, když v tom přítel uslyšel zašustění a pak cinkání obojku. Tak jsme z plných plic volali dál a slyšeli přibližující se šustění, kdy už nám bylo jasné, že to musí být Freyuška. Doběhla k nám, stopovačku stále připnutou a do ní zamotaných asi 5 vzrostlých stonků slunečnic....ta radost, když jsme se všichni shledali....no brečeli jsme! Freya už je vykoupaná, najezená a spinká :) Tímto moc děkujeme vaší organizaci a vůbec všem, kdo se podíleli na pátrání!