Ebby

Dobrý den,
chtěla bych vám vyprávět, jak se naše Ebby ztratila a jakým zázrakem se našla. Náš havanský psík u nás nebyl dlouho, adoptovali jsme Ebby z chovné stanice a moc se těšili na nový společný život. Jenže se nám polekala na procházce a vysmekla se z vodítka. Hledali jsme ji všude po okolí, vylepovali plakáty s její fotkou a kontaktem, zaplatili si službu Psí detektiv a Najdimazlíčka, na sociálních sítí sdíleli naši přátelé a dále jejich přátelé. Nic, po Ebby se slehla země. Už jsem začínala být zoufalá a začala se smiřovat s tím, že ji přijalo psí nebe. Po 18-ti dnech (!!!) se mi ozvala paní, která Ebby zahlédla na lesní cestě. Okamžitě jsem se tam na kole rozjela a až do tmy hledala, volala, prosila,... Bez úspěchu.
A pak přišla velice chladná, deštivá a větrná noc. Nejhorší noc mého života. Za svítání jsem se znovu vydala Ebby hledat. Křížem, krážem jsem procházela místa, kde ji naposledy viděli až najednou telefon. Manželský pár na houbách zahlédl Ebby v roští, schoulenou, promrzlou, hladovou. Díky plakátkům, které visely v okruhu 10-ti km na každém druhém stromě, sloupu, lavičce či nástěnce, mi mohli okamžitě zavolat. Jenže po takové době Ebby nereagovala na nikoho z nás. Byla vyděšená a nedala se chytit. Nakonec jsme ji nalákali na pamlsek a mohla jsem jí opět sevřít v náručí. Rychle domů, vykoupat, vyndat klíšťata a pak na prohlídku k veterináři. I pan doktor řekl, že je to malý zázrak, ale hlavně, že je Ebby v pořádku a ze všeho se dostane.
Proto prosím, věřte na zázraky a na statečnost svých psí společníků. Na jejich neskutečnou vůli žít a bojovat. Pro mě je naše Ebby hrdinka, bojovnice, co se z gauče ocitla sama na 18 dní v divočině a nevzdala to. A za to ji ještě více miluji!