Dráček

Rád bych tímto poděkoval všem, kteří se zajímali a pomohli při hledání našeho jedenáctiletého kocoura.

Příběh má naštěstí šťastný konec, a protože se tak uzavřel díky mé úpornosti, rozepíši se o něm pro případné kočkomily trochu obšírněji. Třeba dá naději i ostatním hledajícím.

Náš kocour má dlouhé roky ve zvyku navštěvovat bujnou zahradu u neobydlené vily, která sousedí s naší zahradou ve staré pražské vilové čtvrti. na zahradě má klid, spoustu podnětů, je to pro něj džungle, která mu poskytuje vše ostatní, co mu náš byt poskytnout nemůže. Na zahradu chodí volně, pomocí kočičích dvířek, které máme v bytových dveřích, a o dvě patra níže ve dveřích, vedoucích na zahradu. Díky toleranci sousedů kocour neomezeně běhá do zahrady a vrací se se železnou pravidelností nahoru. V zimě venku tráví jen pár krátkých minut, s jarem se jeho pobyty protahují, ale málokdy překročí hodinu, či dvě, když někde pod keřem zadřímne. Oba pozemky jsou oplocené ,není tam žádný pohyb lidí, ani psů, a pro kocoura je tam málo rizik.

Minulý týden ve středu se však kocour nevrátil domů, a již ve čtvrtek ráno, když byl pelíšek prázdný, bylo jasné, že je něco špatně. Pročesali jsme samozřejmě zahradu, poptali se sousedů z přízemních bytů, zda kocour není na návštěvě, a začali vylepovat plakátky a roznášet letáky. Po pracovní době, později k večeru, jsme začali procházet okolí. První dotaz vedl samozřejmě na Městskou policii, zda neodváželi odchyceného, nebo přejetého kocoura, s negativní odpovědí. V pátek jsme začali informaci umisťovat do zvířecích facebookových skupin, rozšiřovali postupně letáčkovou oblast a stále čekali, zda se kocour přecijen někde v zahradách nerekreuje. V pondělí jsme aktivovali službu u psidetektiv.cz, abychom získali lepší pokrytí veřejnosti formou smsm a emailingu v naší oblasti. Že jsme mnohokrát procházeli celou čtvrť již ani nezmiňuji, stejně jako sledování stránek útulků, dotazování pejs
kařů atd.

V hlavě mi však stále vrtala ona neobydlená, nikoliv však opuštěná vila pod našimi okny. Nikdy jsem u ní nikoho neviděl, nepotkal, nevěděl jsem, jestli a kdy ji někdo navštěvuje. Přes obchodní rejstřík jsem zjistil jméno jednatele firmy, která je uvedena na zvonku, a jeho německou adresu. Pomocí googlu jsem zjistil, že je v německu firma, ve které působí ta samá osoba. Do této německé společnosti jsem přes jejich kontaktní formulář zkusmo poslal zprávu s vysvětlením situace, tato zpráva doputovala šťastně kam měla, a pan majitel mě přes další osobu zkontaktoval až s pražským správcem vily, který byl natolik ochotný, že večer dorazil, vilu otevřel, a k překvapení všech vypustil i našeho kocoura. Minulou středu totiž pan správce navštívil zcela mimořádně vilu a čekal tam na topenáře. Náš kocour, který zřejmě za ta léta považuje vilu a její zahradu za vlastní teritorium, proklouznul dovnitř, při odc
hodu byl přehlédnut, a tím pádem v ní strávil týden na samotce. Naštěstí mel přístup k otevřené tolatě, ze které mohl pít vodu a to ho asi zachránilo.

Tento plán mohl v mnoha okamžicích pohořet. Pan majitel nemusel reagovat na zprávu, prostředník, nebo pan správce mohli být na dovolené. Toaleta s vodou mohla být zavřená. Kocour je však šťastně doma a já si myslím, že si za tohle dobrodružství může odškrtnout minimálně dva z devíti životů. Takže pokud hledáte své zvíře - nevzdávejte to, a i nejméně pravděpodobnou eventualitu považujte za možnou.