Dobrý den.
Chtěla bych velice poděkovat za pomoc a sdílení o ztrátě mé kočičky. Je tomu už tři týdny co nám vypadla chudinka z pátého patra panelového domu, i když se našla, byla viděna 2x tak ani jednou se nenechala chytit, na mou zoufalou pomoc neslyšel z okolí nikdo, ba naopak, ještě mi způsobovali lidi problémy. Celé dva týdny neustále pršelo a byla zima, kočička viděna nebyla, ani na volání nikde nereagovala. Až teď. Před třemi dny mě kontaktovala známá že její sousedka viděla pod autem schovanou mourovatou kočičku, ale že si není jistá zda-li to byla ta moje nezbednice Dorry. I tak jsem to zkusila a šla v pozdějších večerních hodinách volat. OZVALA SE! BYLA TO DORRY! Ozývalo se zoufalé, smutné naříkání, šla jsem rychle pro šunku a začala ji lákat, ze začátku nešla, jen naříkala, hned jsem věděla e je hladová a moc vystrašená. Nakonec ji hlad donutil a tu šunku si vzala, když poznala že ji nechci ublížit,brala si víc a víc koleček. Mé zachování nebylo možná nejvhodnější ale když jsem ji viděla a když jsem ji cítila u sebe, řekla jsem si že ji musím prostě "drapnout" a odnést domů, podařilo se ale mělo to následky,škaredě mě pokousala,bránila se a doslova vyváděla. Měla takovou sílu že se neudržela a utekla. :-( S pokousáním jsem musela jít na pohotovost protože člověk nemůže vědět co během té doby snědla, v nemocnici mi ránu jen vyčistili a poslali mě na injekci do Opavy či Prostějova. Jelikož jsem prostě věděla že ji nechytím, nebylo tedy jak udělat testy zda-li je něčím infikována, musela jsem jet a nechat se očkovat, nevěděla jsem že mě čeká pět vakcín, tudíž ještě čtyřikrát se pojedu podívat do Prostějovské nemocnice. Upřímně říkám že se na čičinku nezlobím, byla to má chyba,myslela jsem to dobře,chtěla jsem ji mít u sebe a to že mě pokousala neudělala proto že je zlá, naopak, je to miláček a mazel, byla jen ve stresu a tím hlukem venku byla nesvá, kdo ví jestli ji někdo něco neudělal. :-( No ale abych dopověděla příběh jak jsem ji zachránila. Včera obstarala mamka u veterinářky přípravek na uspání. Tudíž ser šlo večer volat a Dorry se pyšně hlásila že tu je. Ihned se otevřela kapsička a namíchalo se tam uspávadlo. Jenže ani já a ani máma jsme nevěděly za jak dlouho začne účinkovat. :-( Měla jsem strach že se mi nají a že se někde zatoulá a nechytnu ji včas než usne, tak jsem ji ládovala kapsičkami a granulemi .-D Potěšilo mě ale že už přede mnou neutekla, věděla že ji nehrozí nic špatného a taky věděla že ji nakrmím. Čekalo se asi necelou hodinu a Dorry začala být malátná, začala se tulit a mazlit ale její vrácení do bytu se nechtělo uspěchat a nedejbože aby se to pokazilo tím že by mě nebo mámu zase pokousala. Máma se s ní asi deset minut mazlila, hladila ji a pomaloučku si ji snažila brát k sobě na klín, nakonec jsem ji řekla aby nachystala přichystanou deku a položila ji na ní a následně ji zabalila a opatrně vzala, povedlo se!! Dorry zachumlaná v dece se odnesla domů. Hned jak se položila tak jako by ožila a začala chodit po bytě jako by nikdy z bytu neodešla, mazlila se a mazlí pořád. Měla jsem strach jak bude reagovat když se "vzbudí" v prostředí na které možná zapomněla nebo bude chtít jít ven protože si zvykla na svobodu ale teď vím že je vděčná,ráda za to že je zpátky doma a že ven se vrátit rozhodně nechce.
Jinak je čitá, krásná jako vždy,možná je víc upovídaná ale to bude tím že má radost :-)
Teď hajá a spinká. Jsme doma šťastné že je zpět.
A tímto příběhem a touto zkušeností bych chtěla říct všem majitelům kočiček ale i pejskům, když se Vám ztratí mazlíček, nemyslete na nejhorší a věřte že se vrátí! Protože oni sami se vrátit chtějí ale mnohdy je to těžší, neumí mluvit aby řekli že patří tomu a tomu a tam a tam. Já sama jsem se "smířila" s tím že už Dorry není ale jakmile mi bylo řečeno že byla "asi" viděna, vše se rázem změnilo a jak se říká, naděje umírá poslední, všem opravdu všem lidičkám co teď prožívají muka o ztrátě svého miláčka, držím palce aby se našel co nejdříve a aby bylo zvířátko zdravé!!! Přece jen, jsou to tak nevinní tvorečkové, jen člověk který miluje zvířata pochopí co je to strach o ně. :-(
Zdraví Vás Jája Jaklová spolu s cestovatelkou Dorry až ze Šumperka !! :-)
