Bucík

Městský pes Bucík, který doma v Olomouci chodí jen na vodítku, se 12.7.2016 na chalupě v Těchanově vydal dírou v plotě se svým psím kamarádem Maxem na obhlídku vesnice – Max se vrátil, Bucík ne. Hledali jsme po vsi, ptali se, jako nejpravděpodobnější nám ale připadalo, že ho zadávil nějaký velký vesnický hafan, co jich tu je spousta. Už jsme ho oplakali, hlavně jeho panička, moje 86-letá maminka, nebyla k utišení. Obrátila jsem se mailem na „psího detektiva“, byť jsem si od toho mnoho neslibovala. Druhý den k večeru – mezi námi lidmi stále jen pláč a vzdechy – mi z „psího detektiva“ zavolali, že v olomouckém útulku přijali pejska podobného Bucíkovi. Vůbec jsem nevěřila, že by to mohl být on – jak by se z Těchanova u Sovince do Olomouce dostal? Jistě ne po svých krátkých nožkách! Ale otevřela jsem si jejich stránky – a byl to on! Radost z nálezu s námi zalomcovala stejně jako smutek ze ztráty: ještě teď se nám tomu nechce věřit. V útulku jsme se dozvěděli, že Bucíka našla nějaká paní projíždějící obcí Dlouhá Loučka, měla dost duchapřítomnosti a zodpovědnosti, aby ho dovedla k panu starostovi a ten ho poslal autem do Olomouce. Pane jo! Nikdy bych předtím nevěřila, že se najdou lidé, kteří nejsou lhostejní k osudu malého zatoulaného psa (na němž samozřejmě visí srdce několika lidí). Panu starostovi Koláčkovi i paní Chudobové z „psího detektivova“ už jsem poděkovala, ale ráda bych ještě našla tu paní, která Bucíka vlastně zachránila jako první. Ale v obci ji neznají, jen projížděla. Tak si možná přečte tenhle krátký příběh a ozve se mi.
Všem moc děkuji!
Ingeborg Fialová