S velikou radostí musím sdělit , že ten můj zrzoun se po 13 dnech našel. Už jsem ani nedoufala, když mi v sobotu večer volala kamarádka z vedlejší vesnice, že přes její zahradu proběhl kocour podobný tomu mému a že měl obojek, což na vesnici nebývá zvykem. Než jsem však do vesnice dorazila už zase po něm nebylo ani vidu a i když jsem celou vesnici prošla a ptala se ostatních lidí na zahradě, nikdo ho neviděl.
Vydala jsem se proto se svojí neteří pěšký směrem k chalupě a volala ho jménem. Najednou jsme ho na poli uviděly. Seděl tam a mňoukal. Nejdřív trošku souvnul když jsem k němu chtěla běžet a tak jsem si sedla na zem a natáhla ruku a on se rozeběhl a skočil mi do náručí. Od té chvíle se ode mě ani nechne a vrní jako o závod.Všem těm kteří v tuhle chvíli cítí tu beznaděj jako já, když se mi ten můj čtyřnohý kamarád ztratil, bych chtěla vzkázat aby to nevzdávali a hledali. Jen tím, že jsem roznesla letáčky s fotkou do všech schránek a pořád se všude ptala se nakonec podařilo toho darebu najít. A psímu detktivovi moc děkuji za podporu a věřím, že i tohle je velmi dobrý způsob jak toho svého čtyřnohého miláčka najít. Hodně štěstí při hledání.
Dana Mandíková