Damián se chodil rád ven proběhnout, ale každý den se vracel a spával doma. Na zavolání vždy přiběhl. Byl hodně hravý a umazlený. Jenže na řadu přišla kocouří touha. 15.8. ráno vyběhl ven, ale už se nevrátil. Hledali jsme, volali, vyvěsili letáčky, ptali se lidí, ale po kocourkovi se slehla zem. Na OÚ Telnice byli velice vstřícní a 2x nám ho vyhlásili rozhlasem a dali letáček na webovky. Hledala jsem i na internetu a narazila na Psího detektiva, který mi moc pomáhal. Jeho letáčky byly lepší a lidi začínali volat. Běhali jsme podle telefonátů, ale buď tam už kocourek nebyl, nebo nebyl náš. Jedna paní nám donesla kocourka domů, ale nebyl náš a ona ho už odmítla vrátit tam, kde ho vzala-asi jí šlo jen o odměnu, naštěstí jsem v něm poznala kocourka, kterého si před časem lidi spletli s Damiánem a volali. Tak jsme s manželem kocourka vzali a donesli domů jeho majitelům – cca 1km cesty. V úterý 6.10. ve 22.45 hod jsem zaslechla zamňoukání, tak se jdu podívat a Damián za oknem!To bylo vítání! Mňau-mňau nebralo konce. Je hubený a vyhladovělý, ale jinak v pořádku. Snědl naráz 2,5 kapsičky a pak mi skočil do náruče a do rána se ode mne neodlepil, jen si odbíhal na granulky a pak se tulil a chtěl hladit. Pořád hodně jí a mazlí se. Ještě neprojevil zájem jít ven. Nezapomněl za tu dobu nic –své jméno, kde jsou záchodky, misky s vodou. Moc děkuji Psímu detektivovi za pomoc, podporu a zájem a také lidem, kteří nebyli lhostejní a volali. Všem, kdo hledáte své zatoulané kamarády vzkazuji – věřte, že se Vám vrátí (náš Damián přišel po 50 dnech!) - moc Vám to přeji!
