Kocourek se nam zatoulal dne 21.12.2017. Prvnì den jeho nepřítomnosti jsme si naivně mysleli že se vrátí. Bohužel se nevratil, tak jsme rozvěsili letáky po Budyni, prošli celé městečko, pořád ho volali, ale nic... Pár lidí se nám ozývalo, ale bohužel falešné poplachy. Jen jedna paní mi volala že ho chudinku videla se toulat u školy a na náměstí, ze narikal mnoukal a ze jí ho bylo líto, ale nechala ho jít...Nejprve jsme si mysleli že utekl schválně, ale po tom co mi paní tohle řekla mi došlo, že se chudáček ztratil a nemohl trefit zpátky domů.Taková bezmoc a bolest co ve mě přebyvala to se nedá popsat. Tolik slz jsem pro něj vyplakala a modlila se ať se mu nic nestane. Ješte jsme se s přítelem uklidňovali, že si ho někdo vzal domů a plakáty ještě neviděl a až je uvidí určitě se ozve. Ale ono pořád nic... 28.12. Jsem mluvila s kolegyní a doporučila mi psího detektiva, nikdy před tim jsem o této neziskovce neslyšela. Ale zaplať pán bůh, že existuje!!!! Nejprve jsem se zaregistrovala zdarma, ale pak jsem po doporučení si zaplatila esemesky a emaily a diky za to, že nejsem drzgresle a zaplatila si tuto službu:) Za dva dny mi volal mladý klucina, že maj nejspíš nasi kočku a ze jim přišla ňáká esemes o Charliem, ale že tam se píše, že je to kocour a že tohle je nejspíš kočička, že nemůžou najit koule:D Tak mi poslal fotku, ja ho ihned poznala, řekla jsem že to je on a klučina mi na to řekl:,,Ale vždyť nemá ty kulky!'' Na to jsem napsala ze blbost, že kdo hledá ten najde a kam si pro něj mám dojet. Byla jsem v šoku když mi napsal že jsou v Dušnikach, což je asi 10 km daleko. Po cestě k nim mi přišla esemes:,, Koule jsme našli!'':D Nebýt Vaší služby, tak se Charlieho nedovolame už nikdy. Prijeli jsme, měli ho dobrovolni hasiči v hasičarne. Byla to banda moc milych lidi, co popijeli, kteří slibovanou odměnu nechtěli, což strašně potěšilo, že ještě se najdou lide, kteří pomahaj protože chtějí a ne kvuli penězům, ale ja ji přeci jen dala jejich dvoum osmiletym dětem, kteří se mi o nej starali a krmili. Nakonec diky Charlimu jsme poznali bezva lidi kteří nas pozvali na Silvestra. Takže se ta noční můra premenila v happyend. Ješte celkem s vtipnym příběhem:) Teď už se kocourek tuli s kočičkou a je spokojeny, akorat hodne unavený. Ani se mu nedivim, cestovatel jeden. Jsem na něj velmi pyšná ze do Dušniku přišel zdravý a živý. Děkuji Vám za všechno, že vůbec existujete a preju Vám spoustu úspěchů v novym roce!! Lepe rok skončit nemohl!!!!
