Po dlouhém uvažování doma zda pořídit druhého psíka k našemu
labradorovi jsme se nakonec rozhodli, že ano, a že by byl lepší menší
psík, protože často cestujeme a psího kámoše pochopitelně bereme s
sebou, tak aby se nám v pohodě vešli :-) Na facebooku mi jednoho dne
padla do oka opuštěná starší psí dáma, která se dostala do útulku,
protože její původní majitelka musela do domova důchodců a Bellinka na
ni byla hodně závislá a nechtěla pochopit, že je nakonec sama a běhala
bezprizorně po vsi. No.. je něco úžasnějšího než smutné psí oči a pejsek
s tímto osudem? Bylo rozhodnuto. Cestovali jsme pro Bellinku celých 400
km tam a dalších 400 zpět. Celou cestu domů byla Belča v pohodě, seděla
na klíně a koukala na cestu. Byla zlatá. I doma se hned skamarádila s
naším labradorem, kočkami, ovečkami, prostě bez problémů. Byla na
všechna tato zvířátka zvyklá, i to rozhodlo, proč právě ona v tom
množství opuštěných pejsků... Noc byla v pohodě a druhý den ráno také.
Belča seděla na klíně, vyloženě si vynucovala mazlení. Protože padal
sníh, konečně letos, šla jsem s oběma psy odklízet sníh na dvoře. Belča
byla v pohodě. Pak jsem však podcenila situaci a šla pro vyvezenou
popelnici.. Belča využila situace a proklouzla mezi vrátky... Ze začátku
jsem si myslela, to bude v pohodě, volala jsem ji, ale Belča se
nevracela.. No.. potěš... ihned jsem povolala pomoc z domova a utíkali
jsme za Belčou. Jenže Belča se vydala po silnici k sousední vsi. Tak se
manžel vrátil pro auto a jeli jsme za Belčou. Vždy se zastavila, my jsme
vystoupili a chtěli ji vzít.. Jenže Belča nás oběhla, a utíkala dál..
prostě hledala svou původní paničku... takto uběhla tam a zpět a tam a
zpět asi 4 km... pak však změnila směr a hurá přes pole do lesa.. A my
samozřejmě za ní. Volali jsme ji, ale Belča nereagovala..Náš pes se
ukázal jako super stopař a tak jsme pořád Belču stopovali. Vždy jsme ji
našli, ale prostě nás igonorovala, naopak před námi utíkala a prostě
nepřišla.. po někoholika hodinách jsme tuto katastrofální situaci
vzdali... říkali jsme si, že snad se Belča unaví a někde se najde.. ale
kde? Byli jsme na nešťastní, já naštvaná sama na sebe, že jsem toto
dopustila, a také i tak trochu naštvaná na paní z útulku, že nás
neupozornila, že má Belča až takové problémy. Paní jsem volala, ta se
sice omluvila, ale to Belču nenajde.. :-( Co dál? Letáčky.. Ok. Začala
jsem tvořit a v tom mi náhodou volala kamarádka. Se vším jsem se jí
samozřejmě svěřila a ona říkala, že nedávno viděla v pořadu Chcete mě
službu Psí detektiv, kteří hledají psi.. Super nápad. Koukla jsem na
net, na nic jsem nečekala a službu hledání psa objednala. Během chvilky
mi volali z Psího detektiva, a musím říci, že jejich profesionálnost,
odborná i psychická pomoc během celého dne byla pro mě jako balzámem na
duši. Dávali mi přesně informace, co udělat, jak postupovat, vytvořili
letáčky, zařídili službu sms a facebook ve všech okolních vesnicích, kam
se mohla Bellinka přes les dostat. Také kontaktovali starosty ve vsích,
kde vyvěsili také letáčky, rozhlásili rozhlasem informaci o hledání
naší Bellinky. Já mezitím také rozvážela letáčky a ještě s naším psem
jsem byla v lese Bellinku hledat.. výsledek žádný.. Byl už večer a má
představa unavené, zmrzlé, malé 7kg vážící a doma zvyklé Bellinky mě
přímo děsila.. Psí detektiv však stále dával další instrukce, volal mi, a
byli prostě skvělí. Bylo po 6 hodině večer a telefon... Pán z jedné ze
sousedních vesniček dostal sms a sdělil mi, že jeho psík doma našel naši
Bellinku. Běhala celé odpoledne po jejich vesnici, ale až sms ho
upozornila, že se jedná o hledaného psa. Tak volal.. a já si jela -
konečně - pro naši Bellinku. Vypsala jsem i finanční odměnu na letáček, a
když jsem pánovi peníze dávala, oznámil mi, že je nechce, že má také
psa, že se to může stát, a že by se musel stydět, kdyby si je vzal. Byl
rád, že Bellinka našla domov :-) A my doma byli nejšťastnější na světě,
protože konečně můžeme dát Bellince ten nový domov, který jsme
zamýšleli. Ještě večer jsem jela zakoupit nové pevné kšírky, dlouhé
vodítko, protože teď, než si u nás pořádně zvykne, nepustím venku
Bellinku ani na krok samotnou.. :-) Další den jsme tedy strávily
společně na vodítku, procházkami, mazlením doma a věřím, že i Bellinka
pochopí, že ji máme rádi :-) V každém případě bez Psího detektiva bychom asi Bellinku nenašli. Jsem jim moc vděčná a je super, že jsou :-) Opravdu díky, že jste.
Alena Nedbalová a Bela
