Psí sporty - 13. díl - Mushing

Michaela Chudobová07.12.2015

 

Psí sporty - 13. díl - Mushing

Co to je?

Mushing je jedním z odvětví kynologických sportů, u nás nazývaný také jako jízda se psím spřežením, obecně se ale název mushing vryl natolik do paměti, že se běžně užívá i v češtině. V podstatě se jedná o využití síly tahu psa nebo psů.

Psi byli pro tažení saní a nákladů využíváni snad od nepaměti. První zmínky o jejich zápřahu a využití k tahu datují k 19. století. Kolébkou mushingu je jistojistě Aljaška. Zde je mushing národním sportem a pořádají se tu nejslavnější závody světa Yukon Quest nebo Iditarod.

V Čechách je mushing poměrně nový, začal se u nás vyvíjet o 10 let později než v západní Evropě, na přelomu 70. a 80. let 20. století.  Za prvního českého mushera je považován Petr Hanzlík, který okolo sebe seskupil první nadšence z Třeboňska. Petr Hanzlík se na začátku 80. let přestěhoval do Špindlerova Mlýna, kde se stal pošťákem a se svým spřežením českých horských psů rozvážel poštu.

Na začátku 80. let k nám byli také dovezeni první severští psi dle FCI, kteří pocházeli z výstavních linií a byli určeni spíše pro chov a výstavy. Až později se lidé od aljašských malamutů, sibiřských husky a samojedů začali zajímat o původní poslání těchto plemen, začali nakupovat potřebný materiál a saně a jezdit se psím spřežením. První české závody psích spřežení se uskutečnily roku 1985 v Peci pod Sněžkou. V roce 1986 již proběhlo několik závodů. Závodníků tehdy nebylo mnoho a jednalo se spíše o zapálené amatéry.

Na počátku 90. let ovládl závody psích spřežení u nás čistokrevný rasismus. Kříženci neměli na závody přístup a mezi závodníky čistokrevných plemen a kříženců panovala čistá nenávist. Až v roce 1993 došlo k dohodě a od té doby se závodů mohou účastnit i kříženci.

 

KATEGORIE MUSHINGU

Kromě klasických psích spřežení (pulka, kára, saně),se se psem můžeme věnovat také scooterjöringu (koloběžka tažená jedním nebo dvěma psy), bikejöringu (cyklista tažený jedním nebo dvěma psy), skijöringu (lyžař tažený jedním nebo dvěma psy) a canicrossu (běh v tahu s jedním nebo dvěma psy), to vše na sněhu nebo na suchu.

Na území České Republiky se závodí dle Závodního řádu SSPS, soutěže (Mistrovství ČR, oblastní přebory) jsou pořádány podle Soutěžního řádu SSPS.

Aby všechna plemena mohla závodit a výsledky byly spravedlivé a srovnatelné, byl vymyšlen systém tříd a kategorií, ve kterých spřežení soutěží. Třída označuje plemeno nebo skupinu plemen, ze kterých je spřežení složeno. Třída číslo 1
označuje spřežení sibiřských husky s PP. Číslem 2 se označují ostatní severská plemena, tedy aljašský malamut, grónský pes a samojed s PP. Bez označení třídy závodí psi ostatních výše nejmenovaných plemen a také psi třídy 1 a 2 bez PP. Tato třída se nazývá otevřená , tedy bez rozdílu plemen.

 

Kategorie
se označuje písmenem a vyjadřuje počet psů ve spřežení:

CC
= canicross

S
= skijöring

Bkj
= bikejöring

SC
= scooterjöring

Pulka
= spřežení 1-3 psů táhnoucích pulku (malé saně) a běžkaře

C
= spřežení 2-4 psů táhnoucích jezdce na saních (na suchu na kolečkovém vozíku)

B
= spřežení 4-6 psů táhnoucích jezdce na saních (nebo na kolečkovém vozíku)

A
= spřežení 6-8 psů táhnoucích jezdce na saních (nebo na kolečkovém vozíku)

U
(Unlimited) = spřežení 9 a více psů táhnoucích jezdce na saních

Z toho vyplývá, že každé spřežení lze popsat zároveň písmenem a číslicí, např. spřežení čtyř aljašských malamutů označíme C2, šest sibiřských husky označíme B1 a pod písmenem A se skrývá spřežení osmi psů libovolného plemene.

Závody psích spřežení můžeme také rozdělit podle délky připravené trati. Závody typu SPRINT jsou pro kategorie C, S, CC a SC dlouhé 6 – 9 km, pro kategorie B a Pulka: 10 – 13 km, pro kategorii A: 15 – 19 km a pro kategorii U: 18 – 25 km. U typu MID se délky tratí pohybují mezi 30 - 90 km. Závody probíhají po dobu dvou dnů, každý den na stejné trati a dosažené časy se sčítají. Pouze na Mistrovství Evropy a MS se závodí ve třech kolech. Zcela odlišným typem závodu jsou závody LONG (na dlouhých tratích), které jsou buď jednorázové, nebo etapové. Charakter závodu vždy určuje pořadatel. Nejdelším závodem na světě je Iditarod na Aljašce, jehož délka je 1049 mil.

JAKÉ PLEMENO JE PRO MUSHING NEJVHODNĚJŠÍ?

V Čechách bylo pro mushing vyšlechtěno samostatné národní plemeno – český horský pes. Toho ale dnes na závodech uvidíme jen zřídka. Stálicemi mezi čistokrevnými psy jsou sibiřští husky, aljašští malamuti, samojedi, grónští psi, z kříženců pak převládají ESP (evropský saňový pes) a alaskani. Protože se ale mushing pomalu ale jistě dostává i mezi amatérské závodníky (tzv. hobíky), čím dál více se závodů účastní rozličná plemena.

 

JE MUSHING TO PRAVÉ PRO VÁS?

Mushing je dokonalým spojením přírody a adrenalinu. Pokud tedy máte rádi pohyb, adrenalin (a že je ho někdy až až :)) a váš pejsek miluje tahání, pak neváhejte! Samozřejmostí je také dobrá fyzička. Pokud máte jen jednoho psa, můžete
uvažovat o lyžích, kole, běhání, pokud chcete vyzkoušet psí spřežení na sněhu, musíte si psů pořídit víc. Mushing jako každý jiný sport je věc vysoce návyková a většinou jakmile začnete, k celému psímu spřežení máte už jen krůček. :)
Počítejte jen s tím, že se jedná o velmi náročný koníček z hlediska časového i finančního.

 

CO JE TŘEBA A JAK TRÉNOVAT?

Kromě vašeho psa či psů (jak jinak :)) potřebujete také pulku, saně, koloběžku, kolo nebo lyže podle toho, které disciplíně se chcete věnovat. Na závodech nebo soustředěních si obvykle můžete všechny disciplíny vyzkoušet, vybavení vypůjčit a rozhodnout se, co je pro vás to pravé. Každý zkušený musher také rád poradí, co pořídit a jak trénovat. Kromě toho budete také potřebovat postroj pro psa, tažnou šňůru, případně sedák a botičky pro psa. Sólové disciplíny se dají
trénovat prakticky kdekoliv, my jsme začínali třeba na poli za domem. :) U saní je to už horší, kromě sněhu budete potřebovat také protažené klidné cesty, kde se vám nebudou do cesty motat turisti. 

 

JAK NAUČIT VAŠEHO PSA TAHAT A KDY ZAČÍT?

Metod, jak naučit psa tahat, je více. Někteří musheři, kteří mají již zkušené psy, postupně zapřahají mladé jedince mezi ty zkušené a nováčci se tak učí od starších. My se ale budeme řídit tím, že máme jednoho psa. Jak tedy na to?

Můžete zkusit za psa zapřáhnout pneumatiku nebo řetěz, jít nejdřív na jeho úrovni a povzbuzovat ho, kdykoliv se pokusí o tažení břemene. Postupně se pak budete přesouvat za psa, stále ho povzbuzovat, až se ocitnete za psem a později
namísto břemene zapřáhnete sami sebe.

Dobrou pomůckou je také přizvat k tréninku kamaráda se psem (případně postačí i někdo, koho pes jednoduše zná), kteří půjdou před vámi, psa budou volat nebo jinak povzbuzovat a vy ho budete chválit, jakmile potáhne za nimi.

No a někdo má to štěstí, že má tahavce od přírody, kterého nebude muset nic učit a kterému bude odměnou samotný fakt, že může táhnout. :)

Výhodou pak určitě bude, když pejska naučíte na povel zatáčet doleva nebo doprava, zastavit na místě, zpomalit a vyběhnout vpřed. Musheři používají anglické povely, ale v podstatě si můžete vymyslet povely, jaké chcete.

Zdroj: http://aussiesworld.cz

 

 

Komentáře k článku: