Hra vs. rvačka

Aneta Sobotková24.03.2016

 

Hra vs. rvačka

Psi a hra na život a na smrt
Tak jako u ostatních živých tvorů, je takové taškaření s ostatními psy nácvikem. Touto hrou se učí. Učí se, kde mají své silné stránky, jak bojovat s menším nebo větším psem. Jak vyhrát závod. Jak správně uhnout. Důležité je ale vědět, kdy přestat. Když už si jeden pes nechce hrát, musí se naučit i signálům pro ukončení hry. Podrážděné odmítnutí nejčastěji bývá začátkem rvačky. V případě smečky doma bývá také důvodem k rozepři hádka o lepší sousto, o hračku, často se stává, že psi hlídající u plotu si vyříkávají postavení, když jde někdo kolem a dominantnější jedinec chce tomu druhému dát najevo, že on štěká víc, hlídá lépe a je celkově nadřazenější. Proto je i vhodné nemít plot hned u cesty, kde chodí lidé a nenechat tam pobíhat psy celý den – ten dominantnější může vyvolat rvačku relativně pro nic za nic. A je-li jeden ze skupiny při hře neustále honěn a druhý je notorický pronásledovatel, může pronásledovateli stoupnout sebevědomí, a honičky se zvrtnou v opravdový lov.
 
Jak vypadá stop signál?
Mnoho psů má od přírody hlasitější projev a zejména samci s přibývajícím věkem považují za hru i to, z čeho se lidem již ježí chlupy za krkem. Prvním signálem, že toho bylo dost, jsou vyceněné zuby a zježená srst. Původem nevinná tahanice  nabírá na agresi a hlasitost se stupňuje. Dobře vycvičený pes by měl být v této chvíli odvolatelný. Pokud k zápasu dojde  na procházce na vodítku a chcete již hře učinit přítrž, použijte vodítko. Pamatujte však na to, že držíte-li na procházce vodítko neustále napjaté, přenášíte na psa stres a on tak spíše zaútočí na kolemjdoucí psy. Je jen na vás, co svému psovi dovolíte.
 
Zákon psí smečky
Ke zranění může dojít kdykoliv. Oddělit opravdu se rvoucí psy nebývá jednoduché, zatím ve většině případů zabírá studená sprcha z kyblíku nebo zahradní hadice. Náhlý a jasný šok. Pokoušet se psy oddělit vlastními silami „ručně“ může být značně riskantní - přestože vás považují za vůdce smečky, můžou kousnout. Zranění ze hry nebývají vážná, psi chňapou do nohou, uší, ocasu a oděrky se rychle zahojí (i když třeba na uších dlouho a rády krvácejí). Mnoho majitelů více psů jednoduše věří zákonům smečky – tedy tomu, že psi si to mezi sebou vyříkají, ale doopravdy si neublíží. Ve většině případů to funguje, pokud jste uznávaný vůdce a pokud nejde o psy v blízkosti hárávé feny (byť za plotem). Z opravdové rvačky pak bývají následky mnohem horší.

Jsou psi, kteří se k sobě zkrátka nehodí?
Samozřejmě existují plemena a povahy psů, které není dobré nechávat non stop ve společnosti dalších psů, pokud spolu nežijí odmala. Vše záleží také na míře socializace a na tom, zda nemá pes z dřívějška špatné zkušenosti. Je důležité myslet i na to, s kým svého psa necháváte si hrát, aby se vám nevrátil domů se šťastným výrazem a s krvácejícím uchem a potřepáním hlavy neomítl do ruda celou předsíň.

 

Zdroj: http://www.hafici.cz/clanky/vychova-a-vycvik-psa-2/kdyz-uz-hra-neni-hrou-14308/

Komentáře k článku: