Danýsek a jeho 41 dní na útěku

Barbora Stejskalová19.08.2014

 

Danýsek a jeho 41 dní na útěku

Danýsek se narodil u nás 20.6.2013. Až v jeho 9ti měsících jsme se rozhodli, že Danýsek dostane raneček a půjde do světa, jako všechna naše štěňátka. Protože už byl starší, tak jsme se snažili Danýskovi najít dobrou rodinku, kde dají Danýskovi veškerou lásku, starostlivost a budou mít pochopení pro jeho bázlivou povahu. Do 3 měsících hledání se nám ozvala paní, která tvrdila, že je to bývalá chovatelka, pejskům rozumí, bude mít pochopení pro jeho povahu, i větší péči, kterou mu bude muset dát, aby si Danýsek u nich zvykl. Dokonce ho tam čekal nový kamarád. Když si pro Danýska přišli, tak paní pro něj přinesla sušenky a pán se snažil přiblížit k Danýskovi. Ve velice krátké chvilce se to povedlo, Danýsek od nich papkal i piškotky, které velice miluje. Usoudily jsme, že je to pro něho ta nejlepší rodinka, jakou jsme pro něj mohli najít, protože paní nás ubezpečila, že Danýsek bude mít vše co potřebuje a bude u nich velice šťastný. Věnují mu tolik času, kolik bude potřebovat, aby si zvykl. JAK MOC JSME SE SPLETLI. Za 2 hodiny po Danýskově odjezdu pán volal, že jim Danýsek utekl a prý ho hledat nepůjdou, protože jsou všude okolo samá pole. Jo a že Danýsek ho kousl. Dodnes nepochopím, jak ho mohl Danýsek kousnout, když se nikdy po nikom ani neohnal. Od každého si všechno nechal líbit. Okamžitě jsem jela Danýska hledat, když se nový majitelé s prominutím na to vykašlali. Při osobním setkání s novými majiteli mě pán pořád ukazoval, jak ho Danýsek kousl, když se to nedá ani kousnutím nazvat. Bylo to jen stisknutí a paní nic jiného nezajímalo, jen to, že nemají psa ani peníze, za které Danýska koupili. Opět Danýska odmítli jít hledat, ani s námi nechtěli jít. Nechápu, co to je za lidi. Věděli moc dobře, že Danýska nesmí venku pustit, musí ho přenést domů a nepouštět ven dřív, až si na ně zvykne. Taky nechápu, jak ho Danýsek mohl podle pána kousnout, když není agresivní. Podle mě, mu museli něco udělat. Jeden jejich soused nám řekl, že malou chvilku měli Danýska na zahradě.
Protože nám není jedno osud našeho pejska, tak jsem se celá zoufalá obrátila na městskou policii v Prostějově, starosty v obcích, myslivce, útulky, veterináře, regionální olomoucký rozhlas, Prostějovský večerník, Prostějovské novinky, tn.cz a na vás Psího detektiva. Každý den jsem jezdila s kamarádkou do Bedihoště a jeho okolí, vylepovala letáčky, prosila dobré lidi o pomoc s hledáním. Hodně lidí nám pomáhalo Danýska hledat, dokonce i v noci jsme na něho čekali na silnici, kde byl viděn. Bohužel jsme nikdy neměli štěstí Danýska potkat. Až po 40ti dnech se na nás usmálo štěstí a přišel zázrak.Volala paní, že Danýska chytili a mají ho doma. Tato hodná dušička se dokonce i nabídla, že než si pro Danýska druhý den odpoledne přijedu, tak s ním ráno pojede k veterináři, odbleší ho, odčerví ho, ostříhá, prostě celého dá do pořádku. Danýsek byl v dost špatném stavu.
Moje shledání s Danýskem bylo něco úžasného. Danýsek mě hned poznal, byl šťastný, hned mě houpl do náruče a naše pusinky byly něco neuvěřitelného. Danýsek už je doma, je sice pohublý, ale šťastný. Ještě než jsme přijeli domů, jela jsem s ním k našemu veterináři, byl pečlivě prohlídnut, dostal včeličku antibiotika.
Děkuji všem dobrým lidičkám za veškerou pomoc a povzbuzující slova. Také děkuji prima rodince, která Danýska odchytila, poskytla mu první pomoc a mé poděkování patří i mé nové nejlepší kamarádce, kterou jsem tímto mohla poznat. Lucko, za všechno moc děkuji a do smrti ti budu vděčná.
Danýsek už zase spinká v postýlce, papá ze své mističky a začíná být opět tím šťastným, veselým pejskem. Danýsku, odpusť, už tě nikdy nikomu nedáme

Komentáře k článku: