Co říká veterinář: Oblečený pes – ano či ne?

Michaela Chudobová16.02.2016

 

Co říká veterinář: Oblečený pes – ano či ne?

Mezi chovateli a příznivci psů se běžně setkáváme se dvěma odlišnými náhledy na oblékání psů. První zní: pes oblékat nepotřebuje, je to zvíře a to je na nepohodu stavěné. Druhý je opačný: samozřejmě, že musíme pejsky oblékat, vždyť my se také oblékáme, když je venku chladno. MVDr. Hájková:Oba tyto názory jsou již v dnešní době považovány za extrémní. Stále více lidí se přiklání k používání oblečení pro psy za určitých opodstatněných okolností. Jinými slovy – majitelé upřednostňují funkční oblékání svých psů.Aby bylo zcela zřejmé, co je to „opodstatněná okolnost“, je dobré znát alespoň základy fyziologie.Adaptace na prostředí je vlastnost, vyvíjející se souběžně s dalšími vlastnostmi živočišných druhů během evoluce. Klima a mikroklima charakterizuje především teplota a vlhkost – jejich průměrné hodnoty, hraniční hodnoty a rychlost změn. Interakce organismu a klimatických podmínek závisí na hmotnosti těla, povrchu těla, metabolické aktivitě a tělním pokryvu.Organismus je otevřený systém, který energii ve formě tepla přijímá i odevzdává. Teplo v organismu vzniká při metabolických reakcích a do okolí uniká vyzařováním, vedením i odpařováním. Při zvyšování tělesné teploty se biochemické pochody zrychlují, až dosáhnou určitého optima, a s další rostoucí teplotou se opět zpomalují a posléze zastavují. Pes patří mezi živočichy se stálou tělesnou teplotou. Tyto druhy zvolili strategii udržení tělesné teploty na optimu bez ohledu na prostředí, ve kterém se nacházejí. Alespoň do určité míry. Strategie je sice energeticky náročnější, ale zato umožňuje obsadit širší ekologickou niku v delším časovém úseku a přináší tak řadu evolučních výhod. Receptory teploty bývají rozmístěny po celém povrchu těla a dělí se na převážně chladové a převážně teplotní. Poměrně rychle se adaptují. Vnitřní „termostat“ se nachází v hypotalamu a udržuje stabilní tělesnou teplotu, přesněji teplotu tělesného jádra.Takové rozmezí teploty prostředí, ve které je výroba a příjem tepla v rovnováze vzhledem k jeho výdeji a ztrátám, aniž by byly zapojeny termoregulační mechanismy, se nazývá termoneutrální zóna. Pro každý živočišný druh, pro každé plemeno a do jisté míry i pro každého jedince je termoneutrální zóna trochu jiná. Zjednodušeně by se dalo říci, že čím má zvíře větší tělesný povrch vzhledem k celkové hmotnosti, tím více tepla povrchem ztrácí a tím musí být jeho metabolismus aktivnější, aby svou teplotu udržel. Poměr povrchu těla a celkové hmotnosti je u větších zvířat nižší, než u malých zvířat. Tím se vysvětluje známý fakt, proč musí malé živočišné druhy přijmout na kilogram své hmotnosti více potravy, než zvířata velká, a také proč malá nebo hubená zvířata ztrácejí teplo relativně rychleji než velká nebo zavalitá.Jakmile zvyšování intenzity metabolismu nestačí na pokrytí tepelných ztrát, nastupuje třes příčně pruhovaného svalstva. Ten není plynulý, ale v rytmických sériích. Dalším důležitým faktorem termoregulace je tělesný pokryv - jeho funkčnost a kvalita. Chlupy jsou tvořeny přeměněnými buňkami pokožky. U psa obvykle vyrůstá z chlupového folikulu jeden silnější krycí chlup a 5-20 chlupů podsady, které jsou jemnější. Srst sama o sobě nijak nehřeje. Její izolační schopnost závisí na množství vzduchu, který v sobě „zadrží“. Ten se pak zahřívá a zachycuje tělesné teplo. V chladnějších podmínkách se mohou smrštit hladké svaly, vedoucí ke každému chlupovému folikulu, chlupy se více napřímí a vzduchová vrstva mezi nimi se zvětší.Pokud je potřeba teplo naopak vydat, chlupy polehnou. Výdej se zvyšuje také namočením srsti a kůže, protože odpařováním vody se z povrchu odnímá teplo. Pes po těle nemá potní žlázy. Jsou soustředěné pouze na chodidlových polštářích. Dýchání s otevřenou dutinou ústní a vyplazeným jazykem není nic jiného, než další způsob ochlazování organismu pomocí odpařování – evaporace.Poslední poznámkou z kapitoly fyziologie je vysvětlení, že při svalové námaze vzniká značné množství tepla, které se musí z těla odvést. Při intenzívní práci se ve svalech tvoří kyselina mléčná. Jestliže nestačí krevní oběh na její plynulý odvod, začne se během práce ve svalech hromadit a způsobuje bolest a únavu. Vyplaví se krví posléze postupně, proto je po intenzívní zátěži vhodné vydýchávat se v pomalém pohybu, který udržuje svaly teplé a krevní oběh v nich podporuje.Máme-li na paměti těchto několik fyziologických principů, můžeme se snáze rozhodovat, kdy pro svého psa použijeme oblek a jakého typu. Cílevědomou šlechtitelskou prací jsme sice dosáhli u některých plemen dobré adaptability a odolnosti vůči zevním podmínkám, ale u většiny plemen se přihodil pravý opak. Aby to bylo ještě složitější, i dokonale adaptovaná plemena nakonec stavíme do jiných podmínek, než pro jaké byli vyšlechtěni a než je pro ně žádoucí. Většina psů se pohybuje v prostředí s velkými teplotními výkyvy – delší dobu tráví v domácnosti, téměř v termoneutrální zóně, a několikrát denně jsou vyvedeni do zevního prostředí, které by pro ně mělo být jinak přirozené. Plemena psů mají snad největší velikostní rozptyl ze všech domácích zvířat. Když si uvědomíme, že původní velikost v našich zeměpisných šířkách je vlk a na jihu šakal, snadno odvodíme, že všechna plemena, která jsou menší, ztrácejí teplo o něco rychleji, než bylo cílem evoluce.    Srst, jako plemenný znak, má také velmi variabilní kvalitu a strukturu. Šlechtitelský záměr mnohdy nesouvisí s požadavkem na tepelně izolační vlastnosti.    Diskomfort se zvyšuje během vlhkého počasí. Původní srst je do značné míry „voděodolná“. Díky přirozenému tukovému filmu a struktuře pesíků a podsady po ní voda stéká a nedostane se na kůži. Vzduchová izolační vrstva tak zůstává neporušená (např. některá severská plemena nebo shiba-inu je obtížné promočit). Srst řady plemen však promoká rychle (kromě struktury má také narušený tukový film koupáním a někdy i stravou) a teplo se pak ztrácí řádově rychleji, zejména ve větrném počasí. Logicky vyplývá, že do deště musí být oblek nepromokavý. Je to podmínkou, protože mokrá látka na těle je ještě horší, než kdyby byl pes bez oblečení.    Prospěch z dočasného použití obleku mohou mít i větší, odolní psi, kteří podávají fyzický výkon – sportovní, pracovní nebo lovečtí psi. Do zátěži je dobré, aby svalstvo chladlo pomalu a bylo v teple. Tato skutečnost je dobře známá u koní a u lidí samozřejmě také. Pro psy to platí stejně.    Vedle uvedených běžných situací má velký význam udržovat a chránit teplotní komfort u zvířat, která jsou jakkoli nemocná. Nemusí to být jen problémy s ploténkami nebo s močovými cestami. Při všech onemocněních, provázených zvýšenou teplotou (i při „obyčejné“ viróze s kašlem nebo průjmem), vám bude váš svěřenec za pomoc s teplotní pohodou vděčný.Na závěr je vhodné apelovat na to, aby bylo oblečení pro psy vždy vybíráno s ohledem na bezpečnost a pohodlí. Nesmí na něm být snadno oddělitelné součásti a nesmí nikde škrtit a bránit krevnímu oběhu. Oblečený pes by neměl být nikdy ponechán bez dozoru, nebo alespoň ne po delší dobu.

Čerpáno z : http://www.samohyl-exclusive.cz/rady/clanky/co-rika-veterinar-oblekat-neoblekat-psa

Komentáře k článku: